Národní hospodářství je souhrn hospodářských činností na území daného státu, kterých se účastní tři ekonomické subjekty (stát, podniky a domácnosti). Národní hospodářství je možné rozdělit do dvou širokých oblastí: mikroekonomie a makroekonomie.

Mikroekonomie se zabývá ekonomickým chováním jednotlivých subjektů jako jsou domácnosti a podniky. Zkoumá nabídku a poptávku zboží a služeb. Zásadním bodem je vytvoření tržní rovnováhy, která vzniká tvorbou cen (nabídky a poptávky). 

Oproti tomu je makroekonomie zodpovědná za celohospodářské trhy a jejich vzájemné vztahy. Makroekonomie zkoumá základní prvky jako inflace, konzum, hrubý domácí produkt a světovou ekonomiku. Posuzuje celohospodářské procesy národního hospodářství jako celku.

Národní hospodářství je založeno na nedostatečnosti zdrojů, jako jsou zboží a výrobní faktory. Zkoumá souvislost mezi výrobou a rozdělením. Zboží je vzácným ekonomickým statkem a musí s ním být nakládáno tak, aby i přes tento fakt bylo zajištěno uspokojení potřeb. 

Rozhoduje o tom, kdo, co, kdy, jak, kde, pro koho a čím se vyrábí. 

Národní hospodářství rozeznává, jak spolu všechny instituce a metody spolupracují, aby lidé mohli vyrábět a distribuovat zboží pro uspokojení potřeb. 

Potřeby se podle Maslowa rozlišují následovně (znázorněno pomocí pyramidy): 

Maslowova pyramida potřeb

Výrobními faktory se rozumí všechny materiální a nehmotné zdroje a služby, které přispívají k poskytování ekonomických statků. Jedná se o: 

• práci (pracovní síla),
• půdu (ekonomicky využitelné zdroje jako pole, louky, životní prostředky apod.),
• kapitál (stroje, nástroje, budovy aj.).

Cílem je co nejlepší využití omezených zdrojů, které máme na světě k dispozici s přihlédnutím k ekonomickému principu (zahrnuje všechny racionální činnosti, které slouží k účelovému použití omezení zboží k uspokojení potřeb). 

Výrobní faktory byly doplněny o faktor znalostí, protože tento faktor má velký význam v důsledku globalizace a rychlé proměnlivosti trhů (technologický pokrok, zkrácení životních cyklů výrobků, virtualizace apod.). Znalosti jsou neoddělitelně spjaty se: 

• zkušenostmi,
• předáváním dál,
• podnikem uvnitř a mimo podnik,
• současností a budoucností.

Stávající zdroje by měly být využívány tak, aby bylo dosaženo maximálního úspěchu.

Vyrobené zboží se prodává na trhu. Jedná se o místo, kde se setkává nabídka a poptávka. Je třeba rozlišovat mezi trhem kupujícího a trhem poptávajícího. Na trhu kupujícího je nabídka vyšší než poptávka. To způsobí levnější cenu. 

Opačně je tomu na trhu prodávajícího. Tvorba cen je výsledkem setkání nabídky a poptávky. Zejména chování spotřebitelů závisí mimo jiné na tvorbě cen, protože potřeby, příjmy, ekonomická očekávání a srovnání cen hrají důležitou roli pro rozhodování lidí, zda si zboží koupí či nikoliv.

Zejména v průběhu koronakrize se ukázalo, jak rychle se může změnit trh. Před zavedením restriktivních opatření nakupovaly soukromé domácnosti ve velkém zboží jako toaletní papír, těstoviny aj. Vzhledem k tomu, že se tento přístup nepředpokládal, poptávka se výrazně změnila, i když v tomto okamžiku nedošlo ke změně příjmů ani stávající nabídce. 

Souhrnně je třeba poznamenat, že národní hospodářství se snaží nastolit tržní rovnováhu. Důvodem je, že nabídka odpovídá poptávce. 

Wolfgang Köck, MBA
Education Manager - Phoenix Investor AT